Hnutí Světlo-Život

Na novoroční oáze v Čachrově a v Jablonném v Podještědí byly vybráni následující světci a slova života:

Celé hnutí má patrony pro rok 2012 sv. Petra a Pavla, apoštoly a slovo života Jan 11, 25-26. Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“

Diakonie evangelizace má za patrona sv. Františka Xaverského, kněze a slovo života Iz 54, 16. Hle, já jsem stvořil řemeslníka, jenž rozdmychuje uhlí v oheň a zhotovuje zbraně k užívání. A já jsem stvořil šiřitele zkázy, aby hubil.

Ain Karim má sv. Cecilii, pannu a mučednici a Ž 127, 1. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.

Choreb má bl. Jana Pavla II, papeže a Gal 3, 26-27. Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.

Mamre má sv. Martina, biskupa a Lk 24, 5-6. Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji.

Nový Jeruzalém má sv.  Raso z Andechsu a Sk 15, 16-18."Navrátím se zase a znovu postavím Davidův zbořený dům, z jeho trosek jej opět vystavím a zbuduji, jako byl dřív, aby také ostatní lidé hledali Pána, všechny národy, nad nimiž bylo vysloveno mé jméno. To praví Pán, který to oznámil už před věky.‘

Rodiny mají Sv. Dominika Ibaněze z Erquicia, Jakuba Kyušei Tomonagy, kněží, Vavřince Ruize, otce rodiny, a druhů, japonských mučedníků a Řím 8, 14-16.Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

V Jablonném v Podještědí se odehrála po dlouhé době první severočeská oáza modlitby neboli úplně obyčejná oázová víkendovka. Po tom, jak před rokem něco podobného krachlo pro nezájem, u mě trochu strašily obavy, zda nedostanu zprávu, že bych v Jablonném byl sám. Na druhou stranu, na své jedničce jsem byl jediným „obyčejným“ účastníkem, tak mě nízká účast nemůže odrovnat. Nakonec jsme se v dominikánském klášteře v Jablonném v Podještědí sešli čtyři (nepočítaje otce Jana). S Hankou Klárou jsem se potkal už ve vlaku, Markéta už na nás čekala na místě a Šimon dorazil až v sobotu ráno.

Hlavním bodem pátečního programu byla tradičně adorace, zahájená čtením motta téhle OMky – začátkem evangelia podle Jana (konkrétně Jan 1,1-18). V tak malém počtu jsme se snadno stihli pomodlit za sebe navzájem (klasická přímluvná modlitba) a vyzpovídat se (kromě katechumenky Markéty, tu tahle možnost teprve čeká). Spát jsme šli v rozumnou dobu, žádné žehnání „urbi et orbi“ ve tři ráno se nekonalo.

V sobotu dopoledne jsme si té pasáže z Janova evangelia nabité významy užili do sytosti během stánku a skupinky. Pro mě osobně tentokrát byla skupinka tou nejsilnější částí programu. Všichni čtyři jsme téma pochopili jako výzvu (případně i instruktáž) k evangelizaci, bez ohledu na to, i když na každého nejvíc zapůsobila trochu jiná pasáž. Zkrátka bylo vidět, že stánek a skupinka byly pro nás všechny tou kontemplací, ze které může vycházet evangelizace, přesně podle dominikánského hesla „contemplata aliis tradere“ (výsledky vlastní kontemplace předávat druhým). S tématem Slova, které bylo na počátku u Boha a bylo Bůh, souvisela i katecheze a ještě jsme se k němu vrátili večer ve škole modlitby.

Sobotní odpoledne, „církevní Silvestr“ před první adventní nedělí, jsme oslavili výpravou na Luž. Počasí sice přesně odpovídalo pohádkovému „mlha přede mnou, mlha za mnou“ a kvůli blížícímu soumraku jsme se otočili už pár set metrů pod vrcholem, ale led na větvích stromů byl ještě pohádkovější než mlha. A tím krásy přírody zdaleka nekončily! Barevná tráva pěkně kontrastovala s bílou barvou ledu a sněhového poprašku. Určitě jsme neprohloupili, když jsme dali přednost kochání se před rychlým výstupem a pak návratu před dobytím vrcholu ztraceného v mlze. Jednak jsme dorazili k autu těsně před momentem, kdy by bylo třeba si svítit, a hlavně jsme tak akorát stihli nešpory. Nadšení z výpravy bylo tak veliké, že jsme si v rámci veselého večera užili svícení a vypravili se ještě k prameni sv. Zdislavy.

V neděli jsme se věnovali hlavně přípravě liturgie (hlavně adventních zpěvů) a vlastní mši svaté, po které byla příležitost se blíž seznámit s farníky a pak svědectví spojené s růžencem. Při něm jsem skrze Jana dostal ještě jeden, závěrečný šťouchanec od Hospodina.

Co dodat? Oáza byla požehnaná jako vždycky, a snad přinese hojné ovoce. Jak velký, tak malý počet účastníků mají něco do sebe, a je příjemné to střídat, což se některým z nás povedlo (Markéta a já jsme byli před dvěma týdny ve Strážově, kde se sešlo kolem dvaceti lidí). Kéž se takových oáz v Jablonném koná víc!

Ve dnech 27. - 30. října 2011 proběhla v Centru Nazaret v Praze Rekolekční oáza pro animátory evangelizace (v oázovém zkracování ORAE). Vedl ji generální moderátor našeho hnutí O. Adam Wodarczyk spolu s Markem Filarem, který je s manželkou Gosiou odpovědný za Centrální diakonii evangelizace v Polsku. Oázy se zúčastnilo asi 30 lidí z Česka, Slovenska a Polska, včetně mládeže a několika manželských párů. Její součástí byla pouliční evangelizace.